Vnímání, představivost a myšlení tvoří trojici duševních funkcí, se kterými se ve výtvarném projevu dětí počítá. Kdo kreslí, učí se vidět, zapojuje mnoho myšlenkových dovedností. Kreslení a malování nejsou schopny samy uspokojit dětskou potřebu vyjádřit se tvarem a barvou. Proto je nutné do výtvarných činností zařadit i řadu dalších výtvarných činností a značnou řadu odlišných materiálů, které napomůžou mnohostrannějšímu rozvíjení. Ve skutečnosti schopnost se výtvarně vyjádřit je dána každému člověku a tento zájem o výtvarnou práci ještě není předpokladem životního úspěchu. Zájem jednoho období může být vystřídán zájmem druhým.

Kresba, malba, grafické techniky, prostorová tvorba, výroba ručního papíru, malba na textil, ruční tisk (sítotisk), košíkářství, výroba hraček a hlavolamů, a jiné netradiční techniky, s podstatou řemeslného zpracování mají v naší dílně svůj vývoj a časový prostor.

V dnešní přetechnizované a uspěchané době to občas vypadá, že snad ani není místo pro ty, kteří ke své práci využívají přírodní materiál a zpracovávají ho výhradně rukodělnou činností. Přesto stará řemesla ožívají díky lidem, kteří věří, že najdou uplatnění v novodobé společnosti a dokáží ocenit jejich neopakovatelnou atmosféru.

Do zájmového útvaru výtvarné dílny vstupují všechny děti bez rozdílů a ne všichni musejí být výtvarně talentovaní. Jde hlavně o podpoření schopností jedinců, o výchovu vztahů, úcty k řemeslu a lidské práci. Tvoříme pro sebe, pro své blízké, pro vlastní potěšení. Spoléháme na své smysly, na svůj úsudek, na pohotovost svého oka i své ruky. Práci se lze naučit zase jenom prací a metoda experimentování přináší uspokojení, probouzí nové motivace a především poznání trvalejší povahy.

Rukodělnou práci považuji za nejdůležitější alternativu, jak děti smysluplně zaměstnat a přitom je nenásilně směřovat ke splnění základního předpokladu každého řemesla, kterým je čistota provedení a estetika. Vždy sázím na vrozenou hravost dětí a přesvědčuji  se, že jim  tato „pradávná“ činnost není cizí, má jim stále co říci, dokáže je odpoutat a ovlivnit.

Péče věnovaná vytváření širokého rejstříku výtvarných pomůcek a materiálů, které nám  předkládá  náš způsob života a jejich  tvorba zásob, je důležitou součástí výchovného systému. Zásoby mohou být značně rozsáhlé a různorodé, a tak i naše půda a sklep jsou jedním velkým zásobníkem materiálového bohatství. Vše se totiž jednou může hodit a záleží jen na nás, jaké netradiční materiály dokážeme nashromáždit. Je jedno zda nákupem nebo ze soukromých zdrojů, ale tato námaha věnovaná zajištění výtvarných potřeb se příznivě odrazí v rozvoji tvořivého myšlení a nejen tvořivého.

Papír je a bude naším zdrojem inspirace, tápání, objevů, překvapení a radosti.